V chladných měsících vznikají problémy s kondenzací vzdušné vlhkosti mnohem častěji než v jiném období roku. Nadměrná kondenzace vzdušné vlhkosti je poměrně obvyklý problém, který je však potřeba včas řešit.
S příchodem nižších teplot vznikají problémy s kondenzací vzdušné vlhkosti mnohem častěji než v jiném období roku. „Důvod kondenzace vzdušné vlhkosti je čistě fyzikální, spojený s vysokým rozdílem teplot mezi interiérem a exteriérem. Teplý interiérový vzduch dokáže pojmout větší množství vodních par, které při styku s chladnějšími částmi konstrukce – tepelnými mosty – zkondenzují. Může k tomu dojít na pohledovém povrchu v interiéru nebo i skrytě uvnitř konstrukčních vrstev”, vysvětluje Jan Včelák z Univerzitního centra energeticky efektivních budov Českého učení technického (ČVUT UCEEB).
Mírně orosený obvod okenních skel po chladné noci tak není důvodem k obavám. Jakmile však majitel domu zpozoruje, že se okna na vnitřní straně výrazně rosí i několikrát za den, je to jasný signál, že interiér ohrožuje nadměrná vlhkost.
Mezi mírnější projevy patří studené stěny, odlupující se tapety, praskliny ve výmalbě nebo drobivý štuk na stropě. Alarmujícími příznaky nadměrné vlhkosti jsou následující: zatuchlý pach v místnosti, tmavé skvrny na stěnách, a především viditelná kondenzace vody na zrcadlech, prosklených panelech dveří nebo vitrínách. Pokud se následně objeví vlhké plochy s vykvetlou plísní, je už na jakoukoliv prevenci pozdě a majitele čeká nákladná oprava.
Ke kondenzaci přispívá řada faktorů, od zateplení stavby přes těsnost oken až po každodenní návyky obyvatel domu. Vzdušnou vlhkost produkují běžné denní činnosti: vaření, praní, žehlení, sušení prádla, koupání a sprchování. Mezi riziková místa pro vznik nadměrné kondenzace tak logicky patří kuchyň, koupelna nebo sprchový kout. K nim se pak přidávají další prostory, Typickými příklady jsou hůře izolovaná místa konstrukce jako rohy místností, ostění oken nebo okenní rámy. Mezi riziková místa patří i špatně větrané prostory, například mezi nábytkem a venkovní zdí.
Ke kondenzaci vlhkosti obecně často dochází v místech, která jsou obyvatelům domu skrytá. „Nejde přitom jen o zdi zastavěné nábytkem, rohy ukryté v tmavém suterénu nebo zákoutí v podkroví, ale především o zmiňovaná místa uvnitř konstrukce. Tam je obyvatelé domu skutečně nemají šanci odhalit. V tomto případě jsou jediným řešením chytré senzory,“ popisuje Miroslav Veselý ze společnosti SENZOMATIC, která se specializuje na monitoring vlhkosti a úniků vody v budovách.
Důležitou součástí prevence potíží s přílišnou vlhkostí je správné větrání. V zimě je třeba větrat často a intenzivně, ale ne příliš dlouho, aby nevychladly stěny. V kuchyni se vyplatí používat digestoř, v koupelně a na WC ventilátor nebo odvlhčovač. Uvnitř bytu nebo domu by se rovněž nemělo volně sušit prádlo. Pomoci zvládat příliš vysokou vlhkost může také důsledné zaklápění záchodového prkénka, používání poklic při vaření, vylévání vody z rychlovarné konvice a vypouštění dřezu. Při sprchování je lepší použít jen teplou vodu, nikoliv horkou. Zejména ke zdím, které jsou součástí obvodové konstrukce domu, by neměl být natěsno přiražen nábytek, aby mohly „dýchat“.
V aktuální době vysokých cen energií řada domácností řeší, jak za topení ušetřit. Úplné vypínání topení v době, kdy jsou obyvatelé domácnosti například v práci, však není dobrým řešením. Obývaný prostor by měl být během zimy trvale temperován minimálně na 13 až 15 ºC, jinak vychladnou stěny a zvyšuje se riziko kondenzace. Nemluvě o tom, že prochladlý prostor je energeticky náročnější opětovně vytopit. Pokud lidé potřebují ušetřit za vytápění, je vždy lepší naučit se topit úsporně než topení zcela vypínat. V opačném případě hrozí riziko, že peníze ušetřené za topení padnou na boj s vlhkostí.
Statutární orgány bytových domů letos čeká nová série webinářů AkademieBD. Témata jsou postavena podle skutečné cesty statutára – od vstupu do funkce, přes každodenní rozhodování a odpovědnost, až po bezpečné předání agendy. Série se zaměřuje na praktické řízení domu, hospodaření, kontrolu, smlouvy i rizika, se kterými se statutární orgány setkávají v praxi.
Do konce května 2026 musejí provozovatelé kotlů a otopných soustav nad 70 kW zajistit povinnou kontrolu systému vytápění. Jde o požadavek vyplývající z legislativy platné od roku 2023, přesto o něm dosud velká část SVJ, vlastníků a správců budov neví. Podle dostupných informací lze odhadovat, že povinnost dosud nesplněla více než polovina domů.
Fotovoltaické elektrárny pomáhají snižovat náklady na elektřinu v domě a zvyšují jeho energetickou soběstačnost. Jak si fotovoltaika poradí se sněhem, mrazem a kratšími dny? A co mohou výbory SVJ a správci udělat pro to, aby byla účinná i v zimě?