Podepsat zdánlivě výhodnou smlouvu, koupit tepelné čerpadlo a změnit dodavatele energií. Přesně to po vás mohou chtít nechvalně proslulí „šmejdi“. Po mobilních tarifech, dekách a hrncích si totiž našli nové téma. Úspory za teplo.
Ušetřit za energie a vytápění chce každý. Proto se média pravidelně věnují také tomu, jak se budou energie zdražovat. Toho si všimli také všemožní „vykukové“, kteří se nyní zaměřili na prodej tepelných čerpadel. Vědí, že jde o poměrně novou technologii, a tak využívají neznalosti kupujících. Slibují jim zázračné úspory, naprostou bezporuchovost a také cenu za gigajoul hluboko pod nabídkou tepla z centrálního zdroje. Výjimkou nejsou ani ceny poloviční. Že je to až moc krásné? Ano, v takovou chvíli je třeba zpozornět.
Nabídky obvykle vypadají na papíře naprosto úžasně. Pokud na ně však bytové družstvo či SVJ přistoupí, může se snadno spálit. Skutečné náklady se totiž většinou projeví až po zakoupení tepelného čerpadla. V takovou chvíli je už ale na další změnu pozdě.
Dům je totiž v takovou chvíli již dávno „odstřihnutý“ od dálkového vytápění a má za sebou investici v řádu milionů korun. Přesvědčit tak majitele bytů, aby odhlasovali další obdobně nákladnou změnu, je pak téměř nemožné. Jde tedy často o rozhodnutí i na několik desítek let.
Že se skutečně vyplatí si vše ověřit ještě před nákupem, dokládají dva reálné příklady z Prahy. V prvním případě šlo o panelový dům o padesáti bytech, vytápěný z centrálního zdroje. Prodejce přišel s nabídkou, která měla při koupi čerpadel za 3,4 milionu korun přinést roční úsporu za vytápění až ve výši 65 %. Zástupcům SVJ se ale kalkulace příliš nezdála, a tak se obrátili na odborníky. Výsledek? Včas zjistili, že by ve skutečnosti platili o šest procent více. Od nákupu tedy ustoupili.
Ani druhý příklad neskončil dobře. Obyvatelé domu o 70 bytových jednotkách se v roce 2013 rozhodli, že s vidinou výrazné úspory přejdou na přípravu teplé vody pomocí tepelného čerpadla. Jak to dopadlo? Až poté, co celá výměna proběhla, zjistili, že jejich náklady jsou o čtyři procenta vyšší, než kdyby dál využívali teplo z centrálního zdroje.
Ptáte se, jak je to možné? Prodejci mají bohužel ve zvyku na něco „zapomenout“. Zamlčí třeba náklady spojené s údržbou čerpadla, jeho servisem nebo samotným provozem. Jindy naopak slibují nereálné výsledky. Nadhodnocují technické parametry čerpadel, jejich životnost, tichost provozu nebo jednoduchost obsluhy. Velmi často ani samotná vstupní investice z nabídky není tou konečnou při samotné realizaci.
Pokud kupci nepoctivým obchodníkům uvěří, výsledkem je obvykle zklamání a znatelné napětí v domě. Ať už změnu odhlasoval celý dům nebo ho prosadilo představenstvo či výbor „na vlastní triko“, ve výsledku prodělají všichni.
Veškerým výše zmíněným problémům lze přitom snadno předejít. Důležité je používat zdravý selský rozum a nepodléhat podezřele lákavým nabídkám. Pokud si rozhodnutím nejste jistí, raději se nejdříve obraťte na svého dodavatele tepla nebo na nezávislého experta.
Se změnami v energetice, zejména s rozvojem fotovoltaiky na bytových domech, se stále častěji setkáváme s chytrými elektroměry. Podle vyhlášky o měření získá chytrý elektroměr každé odběrné místo s roční spotřebou nad 6 MWh, a dále odběrné místo s dvoutarifním měřením.
Už za dva roky by měly v Česku platit povolenky na vytápění, zdražit by se mělo jak vytápění plynem, tak uhlím. Česká vláda se však nedávno vyjádřila, že chce od povolenek odstoupit, což nelze tak snadno. Nejistota ohledně zavedení povolenek brzdí širší uplatnění ekologičtějších zdrojů, jako jsou třeba tepelná čerpadla.
Ministerstvo průmyslu a obchodu přišlo s návrhem zákazu instalace tzv. „mařičů“ elektřiny. Problémem tzv. mařičů je, že spotřebovanou energii nevyužívají efektivně, ale přeměňují ji na teplo bez dalšího využití. Takový proces je neúčelný a má negativní dopad na životní prostředí.Navíc vytlačuje zařízení, která energii využívají účelně, například pro její akumulaci nebo přeměnu na jiné formy energie.