Otázka udržitelné výstavby je neoddělitelně spojená s tím, kde a jak stavíme. Developerské i stavební firmy přehodnocují své postupy a hledají rovnováhu mezi efektivitou, ekologickým dopadem a odpovědným přístupem k území. V českém prostředí tak stále častěji rezonuje dilema: greenfield, nebo brownfield?
Udržitelná výstavba je jedním z témat, na které upozorňuje Česko během světové výstavy Expo 2025 v japonské Ósace.
Revitalizace brownfieldů, tedy nevyužitých nebo zchátralých areálů, přináší kromě ekologických přínosů i konkrétní výhody pro města, oživuje totiž nevyužívané lokality a omezuje zábor nové půdy. „Tyto projekty považujeme za mimořádně důležité nejen z hlediska udržitelnosti, ale i regenerace městského prostředí,“ říká Jakub Kodr, generální ředitel pro Česko ve společnosti CTP.
Výstavba na těchto plochách však naráží na několik bariér – složité majetkoprávní vztahy, náklady na demolice a dekontaminaci nebo nepřehlednou infrastrukturu. I přesto firmy s tímto typem území aktivně pracují. Mezi známé příklady takovýchto projektů patří CTPark Brno Líšeň, který vznikl v areálu bývalého Zetoru, nebo brněnská moderní čtvrť Vlněna vybudovaná na místě někdejší textilky. Oba tyto projekty realizoval developer CTP, národní partner české účasti na Expo 2025, který přibližně pětinu svých projektů staví na brownfieldech.
Podle nejnovějších statistik agentury CzechInvest, zveřejněných v červnu 2025, je v Národní databázi brownfieldů evidováno 4627 lokalit, přičemž téměř 200 z nich přibylo jen za poslední rok. To podle agentury dokládá dlouhodobý zájem o tento typ území ze strany obcí i investorů. „Zájem o brownfieldy zůstává stabilně vysoký, což svědčí o tom, že se mění nejen myšlení developerů, ale i přístup veřejné správy k využívání území,“ uvedl Tomáš Hamerský, ředitel Odboru podnikatelské lokalizace agentury CzechInvest. Podle něj se stále více prosazuje snaha o smysluplnou transformaci nevyužívaných areálů na moderní a funkční prostředí, které má přínos jak pro místní komunity, tak pro ekonomiku jako celek.
Oproti tomu výstavba na greenfieldech, tedy dosud nezastavěných plochách, bývá v praxi jednodušší a rychlejší. Firmy oceňují především nižší náklady, méně administrativních komplikací a možnost plně přizpůsobit projekt požadavkům klienta. „Výstavba na zelené louce má stále spoustu výhod. Lze u ní efektivněji řídit náklady, jednodušeji se projektuje a má kratší dobu realizace,“ vysvětluje Jakub Kodr.
Greenfieldy zároveň nevyžadují náročné bourací práce, nejsou ovlivněny historickými zátěžemi a umožňují zcela nový urbanistický návrh bez kompromisů. Největší slabinou je však jejich dopad na krajinu. Často totiž dochází k záboru zemědělské půdy, narušení ekologických struktur a prodloužení vzdáleností mezi jednotlivými městskými funkcemi.
Z pohledu udržitelnosti má výběr lokality zásadní význam. Rozhodnutí, zda využít brownfield nebo greenfield, ovlivňuje nejen dopad na krajinu, ale i celkovou environmentální bilanci projektu. Nejde však jen o místo samotné, ale o širší přístup k výstavbě jako celku. Z pohledu udržitelnosti dnes firmy čelí tlaku nejen ze strany regulací a veřejnosti, ale i vlastních klientů. „Udržitelnost se stala základním očekáváním nejen ze strany investorů, ale i veřejnosti. Pro nás je důležité, že tato očekávání dokážeme naplňovat nejen technologicky, ale i systémově,“ přibližuje Tomáš Kosa.
Firmy proto hledají rovnováhu mezi ekologickými ambicemi a ekonomickou realitou. Brownfieldy nabízejí prostor k rozvoji bez nutnosti dalšího záboru, často ale s vyššími počátečními náklady. Greenfieldy umožňují rychlé a levné řešení, ale za cenu vyššího environmentálního dopadu. Výběr lokality se tak stává strategickým rozhodnutím, které ovlivňuje nejen náklady, ale i dlouhodobý vliv na okolí.
Důraz je kladen na snižování energetické náročnosti budov a jejich dopad na životní prostředí. Jsou to například zelené střechy, využívání dešťové vody, kvalitní izolace, fotovoltaika nebo elektromobilita.
Statutární orgány bytových domů letos čeká nová série webinářů AkademieBD. Témata jsou postavena podle skutečné cesty statutára – od vstupu do funkce, přes každodenní rozhodování a odpovědnost, až po bezpečné předání agendy. Série se zaměřuje na praktické řízení domu, hospodaření, kontrolu, smlouvy i rizika, se kterými se statutární orgány setkávají v praxi.
Do konce května 2026 musejí provozovatelé kotlů a otopných soustav nad 70 kW zajistit povinnou kontrolu systému vytápění. Jde o požadavek vyplývající z legislativy platné od roku 2023, přesto o něm dosud velká část SVJ, vlastníků a správců budov neví. Podle dostupných informací lze odhadovat, že povinnost dosud nesplněla více než polovina domů.
Fotovoltaické elektrárny pomáhají snižovat náklady na elektřinu v domě a zvyšují jeho energetickou soběstačnost. Jak si fotovoltaika poradí se sněhem, mrazem a kratšími dny? A co mohou výbory SVJ a správci udělat pro to, aby byla účinná i v zimě?