Pražská teplárenská soustava a její význam pro Prahu

6 min. čtení · Vytápění ·

Myšlenka zásobovat metropoli teplem ze zdroje v blízkosti města vznikla už v 70. letech 20. století. Po celém světě totiž docházelo k rozvoji zásobování teplem z velkých zdrojů a stavěly se mnohakilometrové napáječe. Hojně pak byly využívány veškeré výhody společné výroby tepla a elektřiny v rámci kogenerace. Praha se nakonec také inspirovala, přestože prvním záměrem bylo postavit severně od Prahy jadernou výtopnu. Po provedení řady potřebných studií a ekonomických hodnocení však bylo rozhodnuto zásobovat pravobřežní část Prahy teplem ze 40 km vzdálené Elektrárny Mělník. Vznikl tak projekt, který využívá všech výhod kogenerační výroby z domácího energetického uhlí.

Základ Pražské teplárenské soustavy (PTS) byl položen již v říjnu 1995, kdy byl uveden do provozu projekt Zásobování hlavního města Prahy teplem z Elektrárny Mělník (ZTMP). Ten spojil Elektrárnu Mělník I se stávajícími zdroji Pražské teplárenské – Teplárnou Malešice, Výtopnou Třeboradice, Teplárnou Michle a s několika menšími výtopnami na pravém břehu Vltavy. Projekt ZTMP byl rozdělen do pěti vzájemně navazujících staveb, které propojily Elektrárnu Mělník I s Teplárnou Malešice potrubím dimenze 2 x DN 1200 až 700. Hlavním principem projektu byla přestavba Elektrárny Mělník I z klasické kondenzační elektrárny na teplárnu – tedy společnou výrobu tepla a elektřiny.

Většinou nadzemně uložený 34,2 km dlouhý napáječ z Elektrárny Mělník I překonává po příhradových ocelových mostech dvakrát tok řeky Vltavy a čtyřikrát železniční trať.

Prvním z dvojice potrubí o stejném průměru 1200 mm proudí horká voda ohřívaná až na konečnou teplotu 140 °C a druhým potrubím se ochlazená voda vrací zpět. Díky vysoce účinné izolaci klesne teplota horké vody na cestě od zdroje na okraj Prahy pouze o dva stupně. Napáječ je před vstupem do hlavního města ukončen v třeboradické výtopně na severu Prahy.

Pražská teplárenská soustava od severu na jih i východ

V dubnu roku 1995 do nového potrubí spojujícího zdroje v Mělníce, Třeboradicích a Malešicích začala proudit topná voda a více než 110 000 m3 se jí napouštělo 4 týdny.

V říjnu 1995 došlo k zahájení dodávky mělnického tepla do soustavy centrálního zásobování teplem v severních oblastech pravobřežní části Prahy. Připojování pokračovalo na jih a po dvou týdnech novou teplárenskou síť obohatila také soustava malešické teplárny.

Hlavní snahou nové PTS bylo nahrazovat lokální neekonomické a neekologické tepelné zdroje výhodnějším dálkovým teplem z Mělníka. V počátečním období po uvedení napáječe do provozu se jednalo o oblasti Vinohrad a Strašnic a jedna z jeho prvních větví zbudovaná v letech 1995 až 1996 vedla z Malešic do ulic Soběslavská a Kouřimská, kde mohlo být vyřazeno 25 klasických kotelen. Podobně byly poslední lokální uhelné zdroje v Kobylisích a ve Vršovicích odstaveny v roce 1999.

V roce 1998 byla zahájena výstavba další fáze tepelného napáječe – prodloužení na Jižní Město a dál. Projekt umožnil odstavit cca 40 lokálních plynových kotelen i výtopny v Modřanech. To v této oblasti významně snížilo emise. Přepojení na teplo z Mělníka znamenalo pro obyvatele těchto sídlišť také výrazně nižší náklady na teplo.

Pražská teplárenská soustava pomohla také odstranit následky povodní: v roce 2003/2004 byl na soustavu přepojen povodní poškozený zdroj Výtopna Invalidovna. Jednalo se o tepelný napáječ o délce 5 km a průměru DN 250 až DN 25.

Také v roce 2005 se podařilo zrealizovat významnou investiční akci, která výrazně snížila emise (zejména NOx) a přispěla k zlepšení ovzduší ve východní části Prahy. Jde o projekt přepojení Horních Počernic na Pražskou teplárenskou soustavu. Umožnil odstavit 2 stávající kotelny spalující zemní plyn a nahradit je předávacími stanicemi. 

Pražská teplárenská soustava dnes zasahuje od Čakovic a Letňan na severu Prahy po Modřany na jihu, do Horních Počernic na východě a od přelomu milénia do celé oblasti Jižního Města, kde bylo původních 33 plynových blokových kotelen přestavěno na moderní předávací stanice. V roce 2012 se teplo z PTS dostalo i na levý břeh Vltavy, a to do oblasti dolních Holešovic.

Své kvality a efektivitu na pravém vltavském břehu Pražská teplárenská soustava prokázala, a proto vznikla myšlenka přivést ji na druhý břeh Vltavy. Přechod přes Vltavu byl nakonec proveden z Libně do Holešovic hloubenou průchozí štolou. Hloubení štoly pod Vltavou poblíž Libeňského mostu začalo na podzim 2011 souběžně z obou břehů a ke spojení uprostřed koryta přibližně 25 m pode dnem řeky došlo v březnu 2012.

Díky přivedení PTS na levý břeh Vltavy bylo možné v dolních Holešovicích vyměnit staré a dosluhující parovody za moderní a efektivnější dodávky tepla v horké vodě. K výhodám horkovodu patří zejména snížení tepelných ztrát či snazší regulace. Sami odběratelé si tak mohou lépe řídit spotřebu, a tedy i náklady na vytápění.

Výhody CZT v Praze

Centrální zásobování teplem v „podání“ PTS má nespočet výhod. Tou hlavní je vedle ekonomického přínosu pro zákazníky výrazné zlepšení životního prostředí v Praze. Kogenerační teplo z Mělníka postupně nahradilo v Praze více než 200 lokálních kotelen a samozřejmě došlo i na ekologizaci a modernizaci samotného mělnického zdroje.

Rozvoj PTS znamenal významný pokles emisí znečišťujících látek. Na území hlavního města jsou nyní v provozu prakticky pouze záložní resp. špičkové zdroje.  V konkrétních číslech to znamená, že emise zdrojů PTS od roku 2009 poklesly u oxidů dusíku 24krát, u oxidu uhelnatého 74krát, a u tuhých látek 130krát a u oxidů síry dokonce 5700krát!

Další výhody PTS

Mezi největší výhody zcela jistě patří vícezdrojová základna, kdy při možném výpadku jednoho druhu paliva nedojde k přerušení dodávek z propojené PTS. Zajímavá je z tohoto hlediska i spolupráce se spalovnou komunálního odpadu ZEVO Malešice, která přispívá do PTS svým teplem. To putuje do tepelného uzlu v malešické teplárně novým horkovodem.

Pražská teplárenská se snaží navyšovat podíl tepla z kogenerační výroby, která už nyní tvoří většinu z celkových dodávek tepla. Významné je i snížení rizika nebezpečných havárií, protože výroba probíhá mimo místa konečné spotřeby. Dodavatel garantuje bezpečnost a spolehlivé dodávky díky odborné obsluze i údržbě. Protože dálkové teplo je komplexní služba, jedinou „povinností“ zákazníka je otočení radiátorového ventilu.

 PTS v číslech:

  • Počet zásobovaných domácností: přes 220 tisíc
  • Roční dodávka tepla: cca 8 900 TJ
  • Hydraulická vzdálenost PTS: Elektrárna Mělník-Modřany 66,5 km
  • Dimenze primárních vedení – všechny DN od 1 200-25 mm
  • Objem teplonosného média v PTS: cca 158 000 m3
  • Roční objem doplňovaného množství teplonosného média je cca 530 tis. m3
  • Nejníže položené místo PTS – 176 m. n. m. (Vysočany)
  • Nejvýše položené místo PTS – 328 m. n. m. (Kobylisy)

pt_graf_emise_2009-2015

Sponzor článku logo sponzora

Další podobné články

Krb můžete mít i v paneláku

Krb v obývacím pokoji bytového domu již není nereálný. Na trhu jsou nyní moderní elektrické krby, plynové či biokrby. Pohodu u hořícího krbu si tak můžete užít i bez komínu.




Zadejte hledané slovo a stiskněte Enter